Závod MTBO pojedu jen přes mou mrtvolu!

26 Čer

jsem opakovaně odpovídala Radkovi na dotaz, zda s ním a Justinkou nepojedu o víkendu na MTBO závody. Až do minulého víkendu, kdy jsme celá rodina vyrazili na 9. a 10. kolo Českého poháru MTBO 2017 do Trutnova (často se plete s Turnovem, někdo si i myslí, že je to vlastně jedno :)). Původní myšlenka byla taková, že budu Adélce dělat doprovod na trase W10, Justinka si pojede svou kategorii W14 (holky do 17 let) a Radek Open (pro příchozí). V sobotu ráno jsme ale zjistili, že W10 znamená 1 okruh na místním školním hřišti, vůbec žádná orientace v lese! A tak nakonec dělala Adélka doprovod mně na trase Open, a to po oba dva dny. Ona byla „čipovač“ a já „mapovač“. Jely jsme „na pohodu“, s mottem od Honzy – „Není důležité zvítězit, ale zabavit se.“

Závod (délka 5,8 km, převýšení 155 m, 13 kontrol) pro nás vlastně začal již při přesunu na start, který byl od shromaždiště vzdálen 5 km!, s převýšením 200 m!, poslední 3 km jsme stále jen stoupali.

MTBO závody se jedou hlavně po cestách, na kterých sedí i kontroly, pokud je třeba „stříhat“ mimo cestu, musí závodník kolo zvednut do výše minimálně 20 cm – „stříhání“ jsem teda vzdala rovnou, páč by to pro mě znamenalo přenášet 2 kola. Já klasický OB běhám pokud možno po cestách, takže mapy jsem se nebála. Horší byl pocit, že budeme na trase „překážet“ opravdovým závodníkům. Ti se ale asi vyskytovali v lese úplně jinde a pokud bylo potřeba, tak se jen zezadu ozvalo „hej“ nebo „zleva“ a prosvištěla kolem nás barevná šmouha. Spousta kolemjedoucích naopak oceňovalo, že se Adélka vydala na trasu a nebojí se.

Co se naopak nečekaně ukázalo jako rébus hned po startu bylo, co s mapou, když nemám na řídítkách mapník? Velikost papíru A3, měřítko 1:10000. Mapa je trochu jiná, než na OB, jsou tam zakreslené cesty, jejichž kvalita a šířka se značí od dvojité čáry přes plné, čárkované různých tlouštěk, až po tečkovanou (člověk by neřekl, kolik je najednou v takovém lese cest), ze symbolů, co znám z běžeckého OB, tam byly jen posedy, krmelce a oplocenky, a samozřejmě terén a les. Složila jsem ji napůl do pravé ruky, ale tou jsem se taky potřebovala držet a brzdit… A jako další úkol ještě mapovat. Že to pro mě bude nemožné jsem pochopila už po prvních několika pokusech – zkuste se na lesní stezce šíře 1 m z kopce držet jen jednou rukou a zaostřit při jízdě po kořenech, kamenech a šiškách :). Zvolily jsme tedy s Adélkou taktiku, že u každé kontroly jsme si společně nahlas řekly, kudy pojedem – např. rovně, druhou doprava a pak první doleva a tam bude kontrola s lampionem č. 44, zmuchlala jsem mapu do co nejmenšího útvaru do levé ruky a vyrazily jsme. To se osvědčilo, našly jsme vše, ani jednou nezakufrovaly a do cíle dorazily v daném časovém limitu. Justince se závody také povedly – byla 4., na bedně byly holky o 3 roky starší. A Radek má krásnou perníkovou medaili za 3. místo.

Adélka v podvečer vyhrála i svůj závod W10 na okruhu kolem hřiště. Po ubytování v místní tělocvičně a výborné večeři ve školní jídelně (zajišťoval pořadatel) jsme s kamarády vyrazili na 3 km procházku podél řeky do centra Trutnova na zasloužený zmrzlinový pohár, ve 22:30 zalezli s radostí do spacáků a holky usnuly při dopadu.

V neděli se, kromě jednoho pádu Adélky z cesty rovnou do kopřiv a jedné tence tečkované cesty s 2 červenými vykřičníky (krpál po hlíně cca 200 m, který bude příště lepší objet sice delší cestou, zato po asfaltu), již nic zvláštního nestalo.

Co říct závěrem? Že vyšlo počasí, že jsme si to krásně užili, že trasu Open zvládnou i naprostí MTBO začátečníci jako my dvě, že jsme potkali spoustu fajn lidí, a že koncem září vydržíme uzavírky na D1 a opět se potkáme na MTBO závodech, tentokrát u Brna, snad prý s mapou s poetickým názvem „Pohádka máje“… :)

Petra Č.

PS: Výhodou cyklodresu je i to, že má vzadu kapsičku na mobil, tak mám i několik fotek ze závodu… Troufám si odhadnout, že jako jediná ze závodníků…:)